Kolozubá Klára křivě kouká,

když kolem krásné kašny kálí.

Silnou startku slibně souká,

sic si sosák slušně spálí.

Kurva Kláro, koukej křičet,

kaštany kadit, kolika kladná,

svaly stahovat, svinsky syčet,

srát sama sebe, sračka snadná.

Košer koláč kašně,

smrdí strašně.

Zuzana závidí Kláře,

když se mrkne do kalendáře.

Ví že Kláru nedohoní,

ta jmeniny má den po ní.

Ať už Klára nebo Zůza,

obě stejná svoloč, lůza,

je to děs, běs, hrůza,

nepolíbíla je můza.

Jsou to lůdry závistivý,

nevím proč se člověk diví,

nezisková Zuzka v páždí,

chlupama nás velmi dráždí.

Černá sukně, bosé nohy,

a pod nosem kníra,

není kráva, nemá rohy,

je to její víra…

V mezinárodní den lenosti,

vzal si doma cennosti.

Aby si jak prase žil,

u Žida je zpeněžil.

Byl to starý seladon,

velký lovec primadon.

Do Alkronu své celé jmění,

šel utratit po kuropění.

Pchát si cejchu laskominou,

tam se prachy lehce minou.

Předkrm, druhý, pátý chod,

dezertík mu přišel vhod.

Glazovaná hruška, skvělé,

polknout to chtěl rychle celé.

Škyt, chrrr, blé, pff, kvík,

stal se z něho nebožtík.

Svatovavřinecké z Francie,

už se ho nenapije.

A tak zhynul Vavřinec,

zadusil ho jadřinec.

Roman hlavu v pejru má,

hlas mu říká dej ruma.

V šenku na vrchního křičí,

fofrem ruma, ať to fičí.

Vochtla v hrdlo obrátí,

hned však všechno vyzvrátí,

kurva Božkov, ten je blicí,

lemtám jen ten s plachetnicí.

Ve městě Soběslav,
nebydlí Soběslav

Bruce Dickinson má šedesátku,

popřeje dnes Ladě k svátku?

Nepřál ji však žádným rokem,

proto trpí Lada šokem,

tiky škubou jejím okem,

pohrdá metlou i rockem.

V mezinárodní den majáků,

line se jí z repráků,

stejně jak řadu tejdnů,

Eva s Vaškem místo Maidnů.

Oldřiška v pondělí ráno,

kořalce by řekla áno.

Dej si radši pivo náno,

ať nemáš hned přebráno.

Vesnická sem holka, tele,

strč si rady do prdele.

A tak leje Oldřiška,

kořalku si do bříška.

Hrál jsem s křížem, hrál jsem s hákem,

Evu Hnědou bral jsem ptákem.

Nazvát vládu pračurákem,

kleine Gurken, jenom s lákem.

V každé lokalitě obývané lidmi, se vyskytují jistojistě i nějací zevli. Proto je nad pičpant jasné, že v těchto místech, existují jakési zevlplacy, kde je výskyt zevlujících jedinců výrazně amplifikován (rozuměj je jich tam po kokot).

Ve vesnicích takovým zevlplacem bývá vetšinou náves, mnohem častěji flek před obchodem, umístěný právě na návsi. Zevl-senioři vše maskují návštěvou obchodu za účelem koupě čerstvého pečiva. Mezi tyto zevli patří tradiční drbny a pak zástupci VEZEKRu (VEZEKR = Vesnická zevlounská kontrarozvědka). Nejagilnějším archetypem vesnického zevla je ortodoxní důchodce s vysokým postavením ve VEZEKRu s metaforickým označením Informátor. Stejně jako myslivec v lese čeká na svou laň, tak tito Informátoři obšlapují před obchodem a čekají na svou oběť. Musí se uznat, že techniky lovu jsou kurevsky vymakané. Z osobního empirického výzkumu jsem zjistil, že obzvlášť ti vysoce postavení zevli už mají nákup jen jako záminku k zevlování. Jak jinak by se dala vysvětlit koupě rohlíků v sedm ráno spojená se sakrováním cosi o čtyřiceťáku a kurvách, zakoupení čtvrtky chleba v osm a 5dkg toho kurevsky předraženého plivacího salámu v půl devátý. To všechno doplněné výkřiky o lupičích, kurvách a o starým dobrým režimu. Vzhledem k poločasu rozpadu těchto jedinců, co pamatují mrtvý moře ještě marod, se dá namítnout, že jde o pouhou bezelstnou sklerózu. Hovno! Obyčejný kalkul a touha po informacích a postupu na společenském žebříčku místní zevlounské organizace. Nicméně téma senior-zevlů necháme až na někdy jindy, o tom tento článek není.

Trošku jiná situace v zevlingu je ve městech. Tam není tak rozšířen na vesnicích populární market zevling jako klasický obolos zevling. Ideálním místem pro hnízdění extrémistů zevlujících skupin se totiž jeví pěší zóny, které jsou k tomu přímo předurčeny. Pradeterminantem vzniku pěších zón je samozřejmě rozhodnutí, o zřízení nějakého organizovaného výskytu zevlů, pocházejí z nejužšího vedení MEZEKRu (obdoba VEZEKRu). Tímto vedením zpravidla bývá PALISTRÁT města a hlavní informátor si říká KRYMÁTOR.

Na jednu takovou pěší zónu v nejmenovaném jihočeském krajském městě se blíže zaměřím. Dejme ji alegorický název DLAŇOVKA (podle množství zevlů, které tu máme jako na dlani). Jak se na správnou pěší zónu sluší, tak i Dlaňovka má několik pásem výskytu zevlů. Pro snazší popis, hned na začátku označím orientační body. Dlaňovka končí na jedné straně vlakovým zápražím a na druhé jakýmsi peněžním ústavem s krycím názvem třeba ČNB (čistě náhodná banka). Někde mezi, možná uprostřed, možná v nějakém +- cihla okolí od regulérního středu se nachází obchodní dům BLIJOR, k němuž je přilepen fast-úd PIG LAGOONA BURGER. Myslím si, že pro základní představu a orientaci je tento popis zcela vyhovující.

Jako každé cosi, i Dlaňovka žije vlastním životem a mezi něj patří i zevli, kteří na ní žijí, nebo je nedílnou součástí jejich životů. Právě na tyto zevly se zaměřím pěkně postupně podle míst jejich výskytu.

Hned zkraje kousek od zápraží je k vidění první exemplář militantního zevla. Říkejme mu třeba PAN DOMÁCÍ. Pan domácí je majitelem domu, před kterým tradičně posedává a vydává se za žebráka. Tenhle typ má najetý dost ostrý grimasy a není úplně laciným obložákem. Nutno říct, že zbídačeně ten typ jenom vypadá. Po zevrubnějším očekování to nejde minout. Vono, když se vohákneš do ňákýho epesně zasranýho oldschool kabátku, tak bude každej vypadat dobitej jak Drážďany. K tomu na vlasy hodíš hemla až z paty vytáhnutýho, pomažeš držku popelem a k tomu na sebe nasoukáš prochcaný gatě, tak je z každýho kurevsky věrohodnej kurva žebrák. Stačí pár úprav a hned je každej křivej, jak Milan Baroš na trakaři v Žebrácký opeře. Hrom do kulí to je kurva dobrej byznys vyndat si před barák židli, na ní dřepět, čumět po vejrech a vandrovat do kolemjdoucích. Večer zjistíš, že za den si vobložil lidi o kartáč cigár a masaryka v drobnejch. To je kurva džob, nic neděláš, dřepíš a píčuješ jaký sou lidi kurvy, vobčas si zleješ držku, sem tam nastříkáš do kapličky a do práce to máš minutu. Jo to si to kurva umí někdo zařídit, ale ne každej na to má pajšl. Jedno se ale panu domácímu musí nechat, má svinsky zasranej rypák na lidi, který vobloží. Řek bych, ze má aspoň poloviční úspěšnost a to je mrd do chrousta velký číslo. Ale co, jeden myslitel ňákej XY, každopádně to byl taky asi vychcanej mamrdié , kdysi prohlásil, že cokoliv tě živí a uživí, vždycky je to poctivej džob. No nevím, ale s tímhle souhlasit se mi nedaří, asi jako uvěřit, že pinokio neshořel při kopulaci s makovou panenkou. Ale popojedem o kus dál.

Hned o pár desítek metrů dál máme dalšího zevla. Ten by se dal zařadit do kategorie pasivních stacionárních oberzevlů. Tento starší pán, říkejme mu třeba PASIV, pouze stojí a zarytě mlčí a mlčí. Omylem by bylo, domnívati se, že PASIV tam stojí jen tak bezcílně. Kdepak tento letargický pán je totiž neodolatelným lákadlem pro aktivnější zevly, kteří se chytají na laciné udičky stejně, jako se chytají vrány na ostnatej drát. On jak tam totiž tak mlčí a stojí, tak v rukou přitom drží a ukazuje jakýsi neotřelý bedekr, kterému budeme říkat třeba DRÁŽNÍ VEŠ. Dáte-li se s Pasivem do řeči, začne vám velice zasvěceně vykládat cosi o nějakých pánech s velkým P, o vědění s velkým V a podobné šroty s protihroty na zaseknutí a ochranou proti vyháknutí. No jsou to samoseky a klíny patřící kamsi do blízkosti žumpy. Ale proti gustu žádnej handgranát. Nutno říct, že jinak pasiv je velmi přesvědčivý a chvílemi máte opravdu pocit, že mu chcete ty šroty věřit. Příčinou jeho důvěryhodnosti je zřejmě jeho nehorázná plesnivost a obzvlášť jeho naprosto monotónní hlas. Na můj dotaz kam se poděl Jozef, ale odpovědět nedokázal, a při dotazu na myšlenku komerčních mobilních pizoárů se mnou raději sám diskusi ukončil. Řekl bych, že tento zevl byl jinak celkem v pohodě a ani jeho militance zdaleka nedosahovala úrovně pana domácího.

O kousek dál se nachází stanice rybářských čihátek zajišťující výkon práva, proto zřejmě v okolí nejsou vidět žádní stacionární zevli. Zevl-friendly placy začínají až v půlce dlaňovky u laviček naproti Pig Lagoona Burgeru, ale o tom si povíme až příšte.

Veškeré podobností s postavami nebo místy jsou čistě náhodné.

GL HF Pan Mrož

Jak již název napovídá tento článek se bude zabývat zejména plísní ale také pukáním, pelešením, neméně však také hnízděním, velebením a podobným činnostem, které jsou s plísněmi a jejich nakažením úzce spjaty. Jak již zde na pukavci bylo avizováno, existují jedinci, kteří podlehnou rozličným kultivarům plísní a laicky řečeno zplesniví. Jenže ono to není tak jednoduché. Každý druh plísně, ať typ, kvalita nebo místo původu působí na každého jedince jinak, což bude filozoficky a vědecky popsáno následovně.
Nejprve se zaměřím na původ plísní. Existují v mnoha variacích a jejich odhalení není vůbec snadné – o léčbě ani nemluvě. Rozsáhlé vědecké studie praví, že prapůvod všech těchto sajrajtů pochází z dob předledových, kdy všude byly mokřady, bažiny a jiné dostatečně vlhké a poněkud teplé biotopy. Profesně se jim říká swampy. Odtud také v přeneseném významu SWAMP-RIDER (parodie na legendárního KnightRidera). Ovšem zálibou těchto jezdců není přetechnizované vozidlo, nýbrž hnízdění se v teplých bučinách, zejména na slunných prostranstvích hojně pokrytých šustivým bukovým listím. Není také divu, že ve vlhkých teplých prostředích snadno vznikne silný smrad, či jiná velmi nelibé zapáchající forma zápachu. Té se technicky říká DUNST.
Hlavní zástupce tohoto druhu je tedy plíseň s názvem Bučnice Dunstová (latinsky Dunstus Buccinus), která svým smradem láká nic netušící většinou lehce obložitelné osoby do svých spárů. Výsledkem je pak omámený jedinec, většinou dostatečně teplý zástupce militantní skupiny bradavkářů napajcovaný laciným pičifukem a nezřídka kdy s jakýmsi rosolem(slizem) ve vlasech. Nejvíce nakažené bývají osoby se sklonem k přizdisráčství a vlezdořiťství. O takové osobě se pak říká, že je dostatečně teplá, ááááno.
Další velice nepříjemnou plísní je Kvítkovíce Ztracená (latinsky Cacco Phoneus). Ta na rozdíl od Dunstovice je velice zrádná a je velký problém ji odhalit. Příznaky jejím nakažením jsou totiž značně skryté. Jméno této plísni dala legenda s názvem „Jak Kakoun do Kvítkovic přišel“, kde se jako první známý případ nakazil jakýsi lehce dezorientovaný jedinec se jménem Kakoun, který se za dozajista nevysvětlitelných shod náhod a temných až ponurých okolností do místa s jménem Kvítkovice dostal. Zásadním znakem této plísně je kromě silné plesnivosti a sklonů k neustálému velebení se, především značná dezorientovanost v čase a prostoru. Druhotným znakem je neutuchající sklon k pelešení, obzvláště ve stavech po činnostech jako škola, práce a chlast. Proto jsou tedy nejvíce ohroženi obzvláště studenti s vysokou tolerancí vůči škole, práci resp. chlastu.
Úplně nejvíce rozšířenou plísní je nejnebezpečnější druh Pukavka Zapouklá (Pukkus Letargus). Tato plíseň je kombinací snad všech druhů plísní, vyjma Bučnice. Napadá téměř všechny jedince s menší odolností vůči plísním a její největší nebezpečí spočívá v zákeřnosti s jakou udeří. Osoba nakažená totiž střídá značně stavy euforické až entuziastické se stavy naprosté letargie, deziluze ba až trudnomyslnosti. Těmto stavům říkáme fáze propuku a fáze plesnivění. Amplitudou propuku je pak okamžik, kdy se ve vrcholné euforii jedinec dostane do nepříčetného běsnění. Opačným stavem je totální letargie (zahraničními kolegy, především pak tadžikistánským odborníkem nazývána též vrcholná lousyness). Důležité je rozpoznat, kdy se jedinec rozpouká nebo zapouká. Přeborníkem je jistý dopravce kmínu, který je schopen některé druhy plísní negovat resp. absorbovat a převádět na sebe. Nevýhodou je setká-li se více plesnivých jedinců možnost totálního rozpuku nebo totální letargie. Obvykle to končí nekonečnou snůškou šrotů, klínů, občas teplých teorii a často též fyzickým běsněním jako jsou techniky zvané ceckokroutky, kulotržky a podobně (již zde bylo v jiném článku zmíněno). Tento případ nastal například u tvůrců tohoto webu a v rámci jednoho oberklínového rozpuku došlo k náhlé evoluci nejušlechtilejší formy plísně zvané pukavec.net.
Závěrem bych řekl že jedním (chtělo by se říct jediným) společným znakem všech plísní poznamenaných jedinců je právě již několikrát zmiňovaný sklon k pelešení, hnízdění a velebení se všeho druhu. A jak nám říká zákon zapoukání a vypoukání – musíš se hnízdit, plísnit, velebit a pelešit, abys mohl pukat popukávat a propoukat. VIVA LA PUKAVEC