Nářez, šunka, tlačenka,
Hana, Ráchel, Kačenka,
mazut, sádlo, vazelína,
Ester, Sára, Evelína.

Grundle, candát, kaťák,
prdel, anál, kaďák,
Jiřka, Růža, Marie,
škvarky, salát, kapie.

Spaghetti kundellini
complimenti Evellini.

Augustýn byl letapáně,
čistokrevným panicem,
sám si doma tužil káně,
plet si kance s kanicem.

Kumpáni ho měli rádi,
však to byli kamarádi,
připravili překvapení,
kanice na kance změní.

Na svatýho Augustýna,
celkem přesně na jmeniny,
přivezli mu kurvy z Týna,
prapůvodem z Ukrajiny.

Dvojice zasloužilých kurev,
magickou silou svých vulev,
mocně Gustu kletby zbaví,
čurák se mu pořád staví.

Rychle však se vysemení,
hlavně že už panic není.

Skončí štych a pak směle,
pošle kurvy do prdele.
Tohle je má ratejna,
mažte zpátky do Tejna

V prdeli a v Tejně …

Místo svatby Otakar,
jel na pohřeb a na kar,
pánbůh si vzal tchýni,
tu nečistou svini.

Nemá ale Otakáro,
k dispozici žádný fáro,
nabídne tak svoje káro,
na patku si čísne háro.

Na hostinu nedorazí,
po cestě se s bandou srazí,
ortodoxních nihilistů,
dopřejí si koka listů.

Oťas sjetej jako vocas,
s velkou partou plešek,
smutně sedí jako lofas,
dostihnul ho pešek.

Chodí pleška okolo,
nedívej se na čelo,
kdo se na něj koukne,
toho pleška zfoukne.

Otakar nestih kar,
od plešek dostal dar,
chodí pleška okolo,
nedívej se na čelo,
podíval se na líčko,
inkasoval čeličko.

Chcal, sral Ota bolestí,
komu se to poštěstí,
místo karu jet směr ÁRO,
smůlu měl jen Otakáro.

V kavárně U pěti koček,
ženský jsou tam v přesile,
Luděk sedí, chystá bloček,
krůty hudraj zběsile.

Před kavárnou místo není,
je tam zákaz zastavení,
četník Luděk pokukuje,
kdy tam někdo zaparkuje.

Už se svině v bavoráku,
v pavučině zmítá,
Luděk cití pnutí v ptáku,
pokuta už lítá.

Paničce se platit nechce,
nářky málo platný,
Luďa odmítá ji lehce,
je zmrd neúplatný.

Radim to byl závodník,
než upad hlavou na chodník.
Jednou tuhle po závodu,
místo piva chlastal vodu.

Vyšel z depa, jak měl v plánu,
uklouz na šlupce od banánu.
Vožralové mají štěstí,
střízlivost však zradu věstí.

Místo tance s dvojkou v žíle,
na banánu v plné síle,
padnul na znak, jeb na kámen,
prasklá lebka, s tour je ámen.

Když opustil nemocnici,
dostal Radim padoucnici,
neudrží v ruce hasák,
Východisko? Bude pasák!

Místo kola kurvy sedlá,
šaltrpákou v píčách kvedlá,
pumpička po vzduchu lapá,
dělá štětkám bordelpapá.

Na palouku Bartoloměj,
šalamounka našel oměj,
sežrat ji šel k večeři,
na otravu nevěří.

Nevěřící Tomáš apoštolem,
mor, kurděje, heksenšus,
Nevěřící Bartoš volem,
rychlý konec, ende, šlus.

Velikého Alexandra,
obdivuje naše Sandra.
Dějiny má ráda holka,
zarputilá knihomolka.

V knihovně se odehrává,
co jinde se málo stává,
popouští uzdu fantasii,
co dočetla se o Asii.

Každou gejšu nejdřív čeká,
odpanění obřadné,
Sandra čte dál, tiše heká,
vzrušení je pořádné.

Sandra se vzhlídne v gejše,
před knihovnu vyběhne,
vandráka čapne za slimejše,
ten mu ihned naběhne.

A tak chudák na vandru,
musel vylézt na Sandru,
a ohnout ji na klandru.

Bohuslav se stále směje,
je to kopa veselá,
sic svět do prdele spěje,
nic si z toho nedělá.

Boža to je ajznboňák,
po večerech v nádražce,
pije pivo občas koňak,
a pak bleje na pražce.

Nádražky pomalu mizí,
lokálky se ruší,
převezme to někdo cizí,
Bohoušek to tuší.

Přesto úsměv na rtu mívá,
tupě kouká na koleje,
odrhovačky si zpívá,
je mu jedno, co kde leje.

Ať táhne modernizace,
do prdele i s unií,
stejně tak globalizace,
sraček všichni tuny jí.

My vám serem na Mekáče,
chceme zpátky klasiku,
v kupíčku jen koženkáče,
a žrát párek v rohliku.

Bohuslav je zpátečník,
veselý však společník,
zpruzený má konečník,
a tak chodí na nočník,
je to totiž výtečník.

Seděl vágus na zastávce
Krkal, smrděl, plival
Trvalo to však jen krátce
Opicajt se na něj díval

Všeobecně vágusení
Opicajtům milé není
Pendrekem nápravu zjednají
Vágusa si podají

Leží vágus na zastávce
Krvácí, slintá, skučí, otéká
policejní tvrdá práce
pendrekem tlukou člověka

Všeobecně vágusení
Opicajtům milé není
Pendrekem nápravu zjednají
Vágusa si podají

Leží vágus na záchytce
V křečích škube údy
kvůli levné silné vodce
Pěna mu jde z huby

Všeobecně vágusení
Delirium tremens mění
V hubě pěna v očích běs
Přímá linka do nebes

Leží vagus u popelnic
Mrtvé tělo pohozené
Vymizel svit ze zřítelnic
Popelářský vůz se žene

Všeobecně vágusení
Delirium tremens mění
Sejme světa utrpení
cesta zpět už pro něj není

Na smětišti nebo v rově
S farářem či bez funusu
Všichni lidé rovni sobě
Promění se v kupu hnusu

Snaktus Vágus Humus Salve

Johanka je děvče milé,
mléko pije ráda,
je však trochu zarputilé,
mrzí kamaráda.

Alkohol se jí hnusí,
kamarád ji opít zkusí,
Johana však odmítá,
nechce býti nalitá.

A tak chlapec ze žalu,
nikoliv však pomalu,
začal lemtat kořalu.

Kámoše pak z lihoviny,
bolí velmi palice,
blouzní tuze z kocoviny,
Johana je ramlice.

Johance je kloučka líto,
je přec plná empatie,
jak pomoci mu, ví to,
dotkne se mu pyje.

Hošíkovi tvrdne lumík,
a jí vlhne myška,
jemu pomůže jen rumík,
a Johaně kyška.