Světový den komárů,
Bernard svátek slaví,
sát se bude z pohárů,
sosák se nám staví.

Na své jméno Bernard hrdý,
původem to medvěd tvrdý,
místo masa a krve sání,
Bernard hledá pivo k mání.

Už se těší jak malej Jarda,
do Humpolce do Bernarda.
Pro Bernarda známka punku,
lejt v Bernardu pivo z tanku.

Bernard pivu neodolá,
po pár kusech ostře zvolá:
„Kdyby pivo píču mělo,
tak by mi nic nechybělo!“

Ludvík to je švarný jinoch,
trošku debil, v mrdu divoch.

Každá městská fiflena,
chce být Ludvou skolena.

Ludvík to je pěkný chlápek,
trošku vůl, slušnej chcápek.

Ať uz husa nebo nána,
chce být Ludvou omrdána.

Ludvík to je hodnej kluk,
trošku blbec ale to je fuk.

A tak čubky, kurvy, dřízdy,
roztahujou před Ludvou pizdy.

Ludvík je jak ze žurnálu,
prcá jenom do análu.

Každá nadržená žena,
chce být Ludvou souložena.

Ludvík je však homoklaďák,
poskytuje klukům kaďák.

Zjistí něžné pokolení,
že od Ludvy mrdu není.

Ludvík je gay modročko,
má rád plný hnědoočko.

S chlapama je mu skvěle,
a tak zvolá Ludvík směle:

Jdětě všechny slečny, hele!
Konečně už do prdele!

V kantýně se sajrajt vaří,
Heleně se šidit daří,
Babica ji inspiruje,
sračky v jídlu podporuje.

Dneska vaří guláš kančí,
drahej kanec, Helča jančí,
z kance ovaří jen kosti,
stejně prd poznají hosti.

Místo masa z divočáka,
dává vařit maso z ptáka,
rozvařit ho na sračku,
tenhle blaf jde na dračku.

Nastavit to moukou slušně,
vydělat tak větší šušně,
dobarvit a nasrat éčka,
to je guláš jakoby,
na strávníky slušná léčka,
tohle nemá obdoby.

Zažehněme oheň a rozpalme Petry,
ženy ukážou pak vnady a sundají svetry.

Petra Petry plně žhaví,
obnažená ženská těla,
chlapům kolem pyje staví,
zřejmě to tak chtěla.

Užívá si mužskou přízeň,
sic jsou vilní, mají žízeň.
Petru zcela zarazí,
když si suda narazí.

Dej si Petro taky pivo,
aspoň dvě tři decky,
aby příště zas naživo,
mělas větší cecky.

Jáchym pravý sionista,
hebrejského původu,
byl tak trochu komunista,
z májového průvodu.

Z proletáře závozníkem,
pro ovozel v avii,
ideovým převozníkem,
pro Spartu či Slavii.

A tak v hlavě Jáchymově,
švestky vezl, Práci čest!,
při závozu v Jáchymově,
napadla ho košer lest.

Při vykládce slívy kradl,
židovinu ztropil fest,
na kvas do sudu je kladl,
kořalka z nich bude best.

Soudek překryl z olše víkem,
Jáša stal se židobolševíkem.

Štětka Hana má se blaze,
ráda šuká na podlaze,
jako kurvě platí draze,
prodává se lůdra v Praze.

Aby měla na výdaje,
libovolný péra saje,
polyká to všechno mentem,
potřísněná exkrementem.

Pražákům těm je tam hej,
na Václaváku se vykurvěj,
Flundra Hana si je jistá,
že nebude svině čistá.

Alan to je fotbalista,
jako devadesát ze sta,
na hlavě účesy děsný,
místo kalhot, jupky těsný.

Nasrávačky v barvě khaki,
a kopačky v lososové,
teplá barva pro tepláky,
zřejmě z rodu Buqoyové.

Alan má rád listí z buku,
když prohne záda do luku,
rovněž dubem nepohrdá,
když ho cizí žalud mrdá.

Někdo namaloval píču na zeď
Na zdi se píča hrdě dmula
Nedbala nic na to
Že podobná si není
Shlížela ze zdi povýšeně
Na pohoršené lidské pokolení
Někdo namaloval zeď na píču
Šmouhy, fleky a kocouři
Aby tyfus schvátil toho vola
Co řemeslu nehoví zřejmě zhola
Píča na zdi
A zeď na píču
Obě brzo někdo přemaluje vápnem

Dear beer,
malá výčepní slavnost,
velká toaletní radost,
vrtící se blecha,
knihu čtouce,
sama jsouce,
štěně si přející,
soudcové přísedící,
přístojící i nepřístojní,
důstojní i nedůstojní,
hovno,
důstojné,
zvelebené a povznášející,
mírně se uklánějící,
obecenstvu,
značně potácející –
postavy v příšeří,
spleteni se zvěří,
někteří láteří,
někteří mama áj koming houm,
moudří vědí,
semtam tu sedí,
chápavě hledí,
sklenic se chápou,
protože chápou…
V raním chladu táhnouc,
po rukou jdouc,
spontáně jednajíc,
rovní jak svíce,
už nikdy více,
nedoví se,
kde jsi včera byl a ským?
Zase máš okno, vždyť já vím.
Stín a Splín.
Bratři našich vin
Bratři nevyslovených přání,
Dear Beer

Dear Beer,
ať sýr dál zůstvá,
s touto krajinou.
dej si sýr maj dear.
Maj Dear Beer.
Hranice mezi dnem a tmou,
hranice mezi pravdou a hrou,
Hranice se strážní věží,
Hranice jež dráty střeží,
vnitřní tyran v nás,
vnitřní tyran našich hlav,
v kameném srdci sídlící
a po citech slídící.
Sám sobě strážcem, sebefízlem.
Zlem.
Oh Dear Beer.
Novicové řádu Hopes Cervisiam dollis poklekají před sládkamatičkou,
líbají ikonu panenky hostinské z Hostýna
a nám prdel vezdejší.

Slunce svítí, je to skvělě,

proudy potu mezi půlky tečou,

pozadí žen jsou vlhké celé,

jako stíny po těle se vlečou.

Jako krabička na cesty sbalena,

je do černé zahalena Alena,

však také byla za inspirací,

u Beduínů, kam se každým rokem vrací.

A tak prosím přátele krátce,

sedněte si na zahrádce,

ať už sami či s kumpánem,

ideálně před Vatikánem.

Nebo zvolte Masné krámy,

i ty Aleně jsou známy.

Každopádně s vlídným mokem,

bojuj s horkem, s parným sokem.

Pohrdni však Gambrinusem,

Kozlem nebo dalším hnusem,

Sedni v klidu na Budvárek,

mají soutěž, vyhraj dárek.

Alena si ráda hraje,

za pár kousků los vyhraje,

setře pole, co tam máme?

Další pivo! Tak si dáme!