Hedvika moc ráda žere,
hodně velký porce,
její hrudník ven se dere,
hlavně ceckodvorce.

Nejen kozy má tak obří,
i prdízna masitá,
líbezný pahorek bobří,
kušna navíc hlasitá.

Její náruč to je dotek,
rozkoše či nirvány,
pořádně by lingam otek,
chámovody vyrvány.

Každej kdo s ní chrápat zkusí,
k orgasmu ji přivést musí,
laskat cecky, rejdit v píče,
Hedvika je symbol chtíče.

Ramlici ve stylu Hedy,
chtěl by každej nabíječ,
snad krom flyboye Edy,
to je hoven navíječ.

Malý Havel to je Havlík,
do průseru se zas navlík,
totiž večer v bijáku,
zrumploval se z dryjáku.

Jak zkaženej dělal poté,
kufr se mu zvedal,
z krkovičky vyblil soté,
něco na chuť hledal.

Blbej nápad se mu hlavě,
objevil když zrovna blil,
další sračky zvládnu hravě,
sajrat zas do sebe lil.

Kořalky do sebe hází,
se Slovákem se pak sází,
o lahvinku borovičky,
kdo uloví dříve pičky.

Pak už to jde ráz na ráz,
zlitej jak kůň jde ven na mráz.

Probudí se na lavičce,
v řiti kluzko jako v pičce,
nad ním zjevnej hnědkař stojí,
ešte z šíbra štávu dojí.

Havel s rukou nataženou,
chce se začít s bukvou prát,
dyť mám prdel natrženou
jak já budu teďka srát?

Nepamätáš? Ja som Pavel.
Pamätáš si predsa Havel,
Choď do riti si mi vravel.

Denisa v kleče u oltáře,
farářovi spodky páře,
při slávas a modleních,
žalud strká pod čenich.

Velebný pták prokluzuje,
když galusku z pyje zuje,
Denisa za hříchy platí,
vikář, farář, ti jsou svatí.

Tihle chlípní pánbíčkáři,
vilnej výraz mají v tváři,
kříž na hrudi se jim blýská,
církev zvrhlá služky získá.

Mučednice zase klečí,
snad ji brzo blahořečí,
na svatého Penisa,
má vždy svátek Denisa.

Včera u mě byla Irma,
ve vesnici známá firma,
ukojit svě chutě chtěla,
dopředu dát vědět měla.

Irma totiž velmi ráda,
u každého kamaráda,
na kafe se často staví,
a pak svoje chutě spraví.

Včera smůlu holka měla,
i když velkou touhu měla,
tentokrát však neuspěla,
víte vůbec copak chtěla?

Buďto Irma ráda sladký,
průběh čekal by se hladký,
žádný cukr, žádná sladkost,
vyžranej dům byl až na kost.

Nebo Irma ráda kouří?
Chuť na tabák se v ní bouří.
Cíga došly, tabák taky,
sorry today is not lucky.

Nebo Irma ráda mrdá?
Spodek mokrej, ňadra tvrdá?
Mrdanici sem ji zatrh,
včera sem si ho natrh.

Nebo chtěla Irma chlastat?
To by taky mohlo nastat.
Nemám nic, je to peklo,
vyžral jsem vše co teklo.

A jaký je rozuzlení?
Kdepak tady žádný není.
Jen Irma je nahraná,
závislačka zasraná.

Umouněný Dežo chvátá,
s kovem Ferem zcizeným,
na hodinách bije pátá,
těmhle klukům uzeným.

Ve sběrně do šesti mají,
za kovy jim love dají,
zadarmo se z dávek nají,
se systémem vymrdají.

Kdo se ale mrdat nedá,
jest údernice Tereza,
zsinalá, ve tváři bledá,
toť výkupčí železa.

Kdepak ste vy lupiči,
zase kovy nakradli,
tahněte hned do piči,
než vezmu na tě zábradli.

Feromagnetický Dežo mlčí,
hluchoněmý statista,
degenerovaný Fero vrčí,
ty kundo, ty seš rasista.

Ty seš zloděj, tak drž hubu,
ty seš jasným viníkem,
zpakuj se hned, než přes hubu,
přetáhnu tě hliníkem.

Tereza je lamželezo,
houkačkou dva zmrdy vezó,
směr záchranná stanice,
důvod – prasklé sanice.