věřím, že už tam zas propukáte jako za starých časů

Link

Embed

Copy and paste this HTML code into your webpage to embed.

Při jednom z posledních rozhovorů jsi chtěl jen moct pěstovat rajčata, zajít na ryby, na pivo a na hokej. A taky kluka vidět růst. Ještě alespoň chvíli. Dali ti týdny, možná měsíce a ty ses držel druhej rok. Bolesti tlumily náplasti s morfiem, nebo podobnou šmakuládou, alespoň trochu. Víc si je asi tlumil ty sám. Vůlí si alespoň chvilku pokecat, zanadávat na svini rakovinu a spřádat plány. Plány na uzdravení a na to, jak si začneš dávat pivo alespoň po deckách. Balil sis cigára a plány na řízkování nových odrůd rajčat střídaly plány na cestu do Indie za šamanem, co tě vyléčí. A taky si, jako už tolikrát, plánoval jak konečně začneš pořádně psát na Pukavec. Hned jak ti zase začnou pořádně fungovat prsty na rukou. Tomu jedinýmu sem fakt nevěřil. Všemu ostatnímu jsem věřit chtěl a proto věřil. Ostatně nešlo o žádné plány světoborné mimořádnosti, jako vyhrát formuli jedna v monopostu vlastní konstrukce se stájí Perštát Pivu Pic, ani jako uspořádat u kostela Woodstock. Chtěl si tu nejobyčejnější věc na světě. Zas ještě chvíli normálně žít.
Dneska je jasný, že nikdo další už mít svátek na pukavci nebude. Žádný další oslavenec si o sobě nepřečte důmyslně oplzlou píčovinu ve verších a jak je to s tou Dlaňovkou a zevlama už se taky nikdo nedozví. Že prej, zázrak se nekonal, řeknou lidi. Lidi toho spoustu nakecaj a věděj piču. Zázrak je, žes tu s náma byl. Zázrak je, kolik si spojoval lidí. Zázrak je, že nejni na světě pazdrát, kterej by ti to přál. Tys byl zázrak.

A ve světě kde se dějou zázraky není těžký věřit, že tam někde seš. Někde kde není bolest, pivo má správnou teplotu a říz, gitanesky nejsou zakázaný, ryby berou a rajčata i houby rostou celej rok jak vzteklý. A taky tam určitě nemaj Kozle, Gambrinuse a podobný mrdky. A příští zápas budeš stát v nebeskym kotli s Pavílkem a učit andělský chóry ciginu, aby sis pak polil hlavu kořalkou. Drž nám místa v nebeskym majáku. Na viděnou. A díky moc.

Dokumentární sekce naší redakce Wafen Ředkvičkenkorps uvádí barevný dokumentární snímek o hodnotném umění Elektrického Pána.

Chlape, ženská, kdo si myslíš, že jsi?
Svobodnej občan? Píču! To už nejsi.

Bývals možná dříve hrdý,
pocítils však režim tvrdý,
černé můry už se plní,
nevšimneš si a už se splní.

Tendleten vir, čínská sračka,
na prachy je slušná pračka.
Drž už hubu a dřep doma na řiti,
můžeš zkusit z biče hovna vařiti.

Hadr na držce, slinták, rouška?
velí jeden vedle druhýho,
stbák, soudruh nebo souška?
kurva už jde do tuhýho.

Smutný ovčan doma lije,
osamocen v depresích,
na hlavu mu vrchnost chčije,
už je ztracen v represích.

Vyhulila nás tuze vláda,
hůře než-li homokláda,
nezdařilá felace,
konec týhle relace…

Chýše celá z překližky,
a v ní homeless tuze měl,
chuť na guláš ze kližky,
šlendriánem oněměl.

Místo kližky liška bude,
zrzka snad žrát taky pude,
Netrápil ho příliš COVID,
vyrazil se lišky lovit.

Na cibuli pajšly z lišek,
vztekle dusí bezďák Zbyšek.

V tu chvíli se v jeho hlavě,
zrodil skvělý finanzboom,
těžkou škváru získat hravě,
prodat humáč debilům.

Trošku jater plachých lišek,
přímíchává lstivý Zbyšek,
v kýblu místo pekáče,
sajrajt drtí sekáče,
Co nakazit Mekáče?

Dnešni doba nakažená,
i ta svině Bystrouška,
čumí na to zaražená,
kdo je Zbyšek Bezrouška.

Do Mekáče dodá sračku,
blafy tam jdou na dračku,
Orange McFox do fast úda,
dodal Zbyšek, rudá zrůda.

Dnes pro Vás máme veselou píseň, aby vás nepřepadla plíseň.
(pokavaď nevidíte žádný video, klikněte na slovo píseň a vono to snad nějak propukne)

Hedvika moc ráda žere,
hodně velký porce,
její hrudník ven se dere,
hlavně ceckodvorce.

Nejen kozy má tak obří,
i prdízna masitá,
líbezný pahorek bobří,
kušna navíc hlasitá.

Její náruč to je dotek,
rozkoše či nirvány,
pořádně by lingam otek,
chámovody vyrvány.

Každej kdo s ní chrápat zkusí,
k orgasmu ji přivést musí,
laskat cecky, rejdit v píče,
Hedvika je symbol chtíče.

Ramlici ve stylu Hedy,
chtěl by každej nabíječ,
snad krom flyboye Edy,
to je hoven navíječ.

Malý Havel to je Havlík,
do průseru se zas navlík,
totiž večer v bijáku,
zrumploval se z dryjáku.

Jak zkaženej dělal poté,
kufr se mu zvedal,
z krkovičky vyblil soté,
něco na chuť hledal.

Blbej nápad se mu hlavě,
objevil když zrovna blil,
další sračky zvládnu hravě,
sajrat zas do sebe lil.

Kořalky do sebe hází,
se Slovákem se pak sází,
o lahvinku borovičky,
kdo uloví dříve pičky.

Pak už to jde ráz na ráz,
zlitej jak kůň jde ven na mráz.

Probudí se na lavičce,
v řiti kluzko jako v pičce,
nad ním zjevnej hnědkař stojí,
ešte z šíbra štávu dojí.

Havel s rukou nataženou,
chce se začít s bukvou prát,
dyť mám prdel natrženou
jak já budu teďka srát?

Nepamätáš? Ja som Pavel.
Pamätáš si predsa Havel,
Choď do riti si mi vravel.

Denisa v kleče u oltáře,
farářovi spodky páře,
při slávas a modleních,
žalud strká pod čenich.

Velebný pták prokluzuje,
když galusku z pyje zuje,
Denisa za hříchy platí,
vikář, farář, ti jsou svatí.

Tihle chlípní pánbíčkáři,
vilnej výraz mají v tváři,
kříž na hrudi se jim blýská,
církev zvrhlá služky získá.

Mučednice zase klečí,
snad ji brzo blahořečí,
na svatého Penisa,
má vždy svátek Denisa.

Včera u mě byla Irma,
ve vesnici známá firma,
ukojit svě chutě chtěla,
dopředu dát vědět měla.

Irma totiž velmi ráda,
u každého kamaráda,
na kafe se často staví,
a pak svoje chutě spraví.

Včera smůlu holka měla,
i když velkou touhu měla,
tentokrát však neuspěla,
víte vůbec copak chtěla?

Buďto Irma ráda sladký,
průběh čekal by se hladký,
žádný cukr, žádná sladkost,
vyžranej dům byl až na kost.

Nebo Irma ráda kouří?
Chuť na tabák se v ní bouří.
Cíga došly, tabák taky,
sorry today is not lucky.

Nebo Irma ráda mrdá?
Spodek mokrej, ňadra tvrdá?
Mrdanici sem ji zatrh,
včera sem si ho natrh.

Nebo chtěla Irma chlastat?
To by taky mohlo nastat.
Nemám nic, je to peklo,
vyžral jsem vše co teklo.

A jaký je rozuzlení?
Kdepak tady žádný není.
Jen Irma je nahraná,
závislačka zasraná.