Malý Havel to je Havlík,
do průseru se zas navlík,
totiž večer v bijáku,
zrumploval se z dryjáku.

Jak zkaženej dělal poté,
kufr se mu zvedal,
z krkovičky vyblil soté,
něco na chuť hledal.

Blbej nápad se mu hlavě,
objevil když zrovna blil,
další sračky zvládnu hravě,
sajrat zas do sebe lil.

Kořalky do sebe hází,
se Slovákem se pak sází,
o lahvinku borovičky,
kdo uloví dříve pičky.

Pak už to jde ráz na ráz,
zlitej jak kůň jde ven na mráz.

Probudí se na lavičce,
v řiti kluzko jako v pičce,
nad ním zjevnej hnědkař stojí,
ešte z šíbra štávu dojí.

Havel s rukou nataženou,
chce se začít s bukvou prát,
dyť mám prdel natrženou
jak já budu teďka srát?

Nepamätáš? Ja som Pavel.
Pamätáš si predsa Havel,
Choď do riti si mi vravel.