Milá zlatá, paní Zlata
Dneska bude katem sťata
Na tom rudém náměstí
Je to pro ní neštěstí

Dav se schází na náměstí
Ohromné to pro lid štěstí
když se koná exekuce
leckdo už má popkorn v ruce

Nešťastnice Zlata zoufá
Marně v milost Cára doufá
Cár zná jiné nezbednice
Netřeba mu coury více

Žalářník co klíči chřestí
Srazí si ji k zemi pěstí
Obskočí ji zezadu
To mu zvedne náladu

Zatímco davy tuše slávu
Scházejí se na popravu
V kobce pěkně potají
Se žalářnící střídají

I kapitán sám hradní stráže
Při souloži Zlatě káže
Když hampejznici zneužívá
Moudře na ni prstem kývá

Že jsi špatná coura byla
Špatně jsi si moudí myla
Dnes ti Zlato hlavu setnou
Tak pošpásuj si ještě se mnou

Že jsi byla děvka drahá
Co se levně dávat zdráha
Dnes budeš za to zkrácena
Ty ženštino zvrácená

Jen špásujte si nezbednící
Smějese jim Zlata dící
že věc je to tutová
že jest dáma tyfová

Protože Mrož je furt very busy (čiliže chlastá) a na věrné folouvery ouplně sere, zaběsním dnes za něj. Nectně si, při té příležitosti, vytřu hubu národním pokladem.

Dědula Jaromír na zimák se belhá
Nedbá nic na stařectví chatrné
V uzlíčku hokejku a rukavice má
Je to od něj neopatrné

Jaromíre, jsi si jist?

Jarda má číslo na Bureše
Tak může na sudí řvát
A kdo se před ním málo třese
Na toho klekne finančák

Jaromíre, jak se ti spí?

V plesnivé stodole HC Kladno
Bude dnes Jaromír hrát
Snad jej neskriplí reuma a chladno
Můžeme Jardovi přát

Jaromíre, má to cenu?

Přiletí rána, křupne kost
Stařecká kostra k ledu se skládá
Jaromír má zjevně dost
Svěrač řitní souboj vzdává

Jaromíre, to sis přál?

Konec slávy, marný vzdor
Kde byl lesk jen bída zbívá
Kdys sportovců velký vzor
Legenda klaunem dneska bývá

To neděláš dobře s těma Řitířema, Jaromíre! Fšecko nejlepčí a polepši se. Jo a sorry jako.

Zahrává si Daniela,
nadává dost vztekle,
špatně za ní pani jela,
zřejmě shoří v pekle.

Píčo blbá, kam to čumíš,
kdo tě učil řídit,
čuráky jen kouřit umíš,
mrdku v hubě třídit.

Bafomet si brousí zuby,
na Danielu přisprostlou,
až ji v pekle dá do huby,
svoji flaksu prorostlou.

Do píči, proč třicet jede,
kleje Dája u cifer,
dyť se tu dá pade, šede,
už se chystá Lucifer.

V silnici se náhle průrva,
velká lochna otevře,
Daniela sprostá kurva,
v kotli na ní voda vře.

Dírou do pekla tak padá,
svině nečistá leč mladá,
pekelníci už se těší,
jak si ní pěkně zhřeší.

Azazel si ptáka chválí,
varlatama tuze míchá,
ohnivákem prdel spálí,
kundu rozepíchá.

Až pak holku nehodnou,
do kotle vařit dají,
polívkou prý lahodnou,
se celý peklo nají.

Schizofrenní Mariana,
je jen napůl ještě panna,
když je totiž Marie,
nemá chutě na pyje.

Když je ale Annou,
má škebli nadrbanou.
Marie a Anna,
běsná Marianna.

Nikomu se nesní,
když Mariana běsní,
sic je trochu trhlá,
o to víc je zvrhlá.

Mariáno, řekni áno,
mrdat budem až do ráno,
co psáno, to je dáno,
ty máš v hlavě vymrdáno.

Regína je velmi hrdá,
hajzlbába jak má být,
v kabince se občas mrdá,
chčije, sere, chodí blít.

Regína si v porcelánu,
prosím pěkně libuje,
pisoáry podle plánu,
umejt dobře slibuje.

Hovna, chcanky, to je její,
zesraný jsou od lidí,
čistotou se hajzly smějí,
exkrementy uklidí.

Pánský hajzly nabízejí,
oproti těm dámským,
mrdkou prázdný šprcky zejí,
zblito stylem dánským.

Ucpáno jest hlásá paní,
rukou šmátrá Regína,
tampón, vložka, tuhý sraní?
Náký děvky legína.

U Boleslavi na pouti,
sejde se vždy celá ves,
pijani a žrouti,
Boleslav i jeho pes.

Kolotoč se točí,
Boleslava láká,
kouká mu to z očí
pes kolem něj skáká.

Kupujte lístky jedeme hned,
létající labutě a draci,
Bolek dělá paci paci,
vrací se do dětských let.

Bolek se ztrácí,
hlava se mu točí,
pes kolem močí,
a Bolek zvrací.

U města Boleslav,
poblil se Boleslav.

Boris to je kolohnát,
do posilky chodí,
dvojnásobnej objem hnát,
steroidy mu hodí.

Silný jako býk,
moudrý také tak,
Boris se svlík,
je to pračurák.

Po těle má strie,
po dopingu blije,
obrovský má ramena,
cecky jako vemena.

Kreatinem zásobuje,
narcistický tělo,
svalama pak oblbuje,
chtěl by ti dát dělo.

Každé blbé dřízdě,
cuká z něho v pizdě,
kecy od něj obdrží,
Boriskoví podrží.

S bubnem hrdě chodí,
děti,fofrem, chci je!
a pak kurvy, zmrdy rodí,
přichází idiokracie…

Uprostřed lesíka,
kdosi smutně naříká,
u stromu je přivázána,
celkem pěkná městská nána.

Myslivec v pokleku u ní,
cosi hledá v podbřišku,
jazykem líže, mocně funí,
obdělává Jindřišku.

Lesák se boří,
plnovousem v Jindře,
té klín hoří,
jak plameny v tundře.

Po chvilce se napřímí,
mrduchtivý lesa pán,
úd má vskutku olbřímí,
chce být Jindrou sán.

Jindřiška to odmítá,
s tím však hajnej počítá,
na chvíli ji hubu zacpe,
při nádechu ho tam nacpe.

Jindra skučí, vzlyká,
naříká, pak polyká.
Amrdol je kavalír,
udělal ji z mrdky knír.

Pak se klidně otočí,
a do houští mizí,
Jindra ráda otročí,
SM ji není cizí.

Bronislav je hlava,
vepřová jak kráva,
kvůli němu vřava,
debil, marná sláva.

Broňa krade jako straka,
flaksu mu to zvedá,
čmajznul dětem draka,
je to sračka hnědá.

Broník to je psychopat,
potřebuje rozkopat,
čuráka i koule,
ať je samá boule.

Aby dětem pokoj dal,
kdos mu prdel rozmrdal,
bezpečnej už není prd,
už ví že je arcizrmd.

Víte co se stane když umře malé bílé dítě?
Narostou mu bílé křidýlka a je z něj andílek.
A co se stane když umře černé dítě?
Narostou mu černé křidýlka a je z něj netopýr.