Jak již název napovídá tento článek se bude zabývat zejména plísní ale také pukáním, pelešením, neméně však také hnízděním, velebením a podobným činnostem, které jsou s plísněmi a jejich nakažením úzce spjaty. Jak již zde na pukavci bylo avizováno, existují jedinci, kteří podlehnou rozličným kultivarům plísní a laicky řečeno zplesniví. Jenže ono to není tak jednoduché. Každý druh plísně, ať typ, kvalita nebo místo původu působí na každého jedince jinak, což bude filozoficky a vědecky popsáno následovně.
Nejprve se zaměřím na původ plísní. Existují v mnoha variacích a jejich odhalení není vůbec snadné – o léčbě ani nemluvě. Rozsáhlé vědecké studie praví, že prapůvod všech těchto sajrajtů pochází z dob předledových, kdy všude byly mokřady, bažiny a jiné dostatečně vlhké a poněkud teplé biotopy. Profesně se jim říká swampy. Odtud také v přeneseném významu SWAMP-RIDER (parodie na legendárního KnightRidera). Ovšem zálibou těchto jezdců není přetechnizované vozidlo, nýbrž hnízdění se v teplých bučinách, zejména na slunných prostranstvích hojně pokrytých šustivým bukovým listím. Není také divu, že ve vlhkých teplých prostředích snadno vznikne silný smrad, či jiná velmi nelibé zapáchající forma zápachu. Té se technicky říká DUNST.
Hlavní zástupce tohoto druhu je tedy plíseň s názvem Bučnice Dunstová (latinsky Dunstus Buccinus), která svým smradem láká nic netušící většinou lehce obložitelné osoby do svých spárů. Výsledkem je pak omámený jedinec, většinou dostatečně teplý zástupce militantní skupiny bradavkářů napajcovaný laciným pičifukem a nezřídka kdy s jakýmsi rosolem(slizem) ve vlasech. Nejvíce nakažené bývají osoby se sklonem k přizdisráčství a vlezdořiťství. O takové osobě se pak říká, že je dostatečně teplá, ááááno.
Další velice nepříjemnou plísní je Kvítkovíce Ztracená (latinsky Cacco Phoneus). Ta na rozdíl od Dunstovice je velice zrádná a je velký problém ji odhalit. Příznaky jejím nakažením jsou totiž značně skryté. Jméno této plísni dala legenda s názvem „Jak Kakoun do Kvítkovic přišel“, kde se jako první známý případ nakazil jakýsi lehce dezorientovaný jedinec se jménem Kakoun, který se za dozajista nevysvětlitelných shod náhod a temných až ponurých okolností do místa s jménem Kvítkovice dostal. Zásadním znakem této plísně je kromě silné plesnivosti a sklonů k neustálému velebení se, především značná dezorientovanost v čase a prostoru. Druhotným znakem je neutuchající sklon k pelešení, obzvláště ve stavech po činnostech jako škola, práce a chlast. Proto jsou tedy nejvíce ohroženi obzvláště studenti s vysokou tolerancí vůči škole, práci resp. chlastu.
Úplně nejvíce rozšířenou plísní je nejnebezpečnější druh Pukavka Zapouklá (Pukkus Letargus). Tato plíseň je kombinací snad všech druhů plísní, vyjma Bučnice. Napadá téměř všechny jedince s menší odolností vůči plísním a její největší nebezpečí spočívá v zákeřnosti s jakou udeří. Osoba nakažená totiž střídá značně stavy euforické až entuziastické se stavy naprosté letargie, deziluze ba až trudnomyslnosti. Těmto stavům říkáme fáze propuku a fáze plesnivění. Amplitudou propuku je pak okamžik, kdy se ve vrcholné euforii jedinec dostane do nepříčetného běsnění. Opačným stavem je totální letargie (zahraničními kolegy, především pak tadžikistánským odborníkem nazývána též vrcholná lousyness). Důležité je rozpoznat, kdy se jedinec rozpouká nebo zapouká. Přeborníkem je jistý dopravce kmínu, který je schopen některé druhy plísní negovat resp. absorbovat a převádět na sebe. Nevýhodou je setká-li se více plesnivých jedinců možnost totálního rozpuku nebo totální letargie. Obvykle to končí nekonečnou snůškou šrotů, klínů, občas teplých teorii a často též fyzickým běsněním jako jsou techniky zvané ceckokroutky, kulotržky a podobně (již zde bylo v jiném článku zmíněno). Tento případ nastal například u tvůrců tohoto webu a v rámci jednoho oberklínového rozpuku došlo k náhlé evoluci nejušlechtilejší formy plísně zvané pukavec.net.
Závěrem bych řekl že jedním (chtělo by se říct jediným) společným znakem všech plísní poznamenaných jedinců je právě již několikrát zmiňovaný sklon k pelešení, hnízdění a velebení se všeho druhu. A jak nám říká zákon zapoukání a vypoukání – musíš se hnízdit, plísnit, velebit a pelešit, abys mohl pukat popukávat a propoukat. VIVA LA PUKAVEC